Vstavačovité (Orchideje, Orchidaceae Juss.) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu chřestotvaré (Asparagales).. Některé starší taxonomické systémy ji řadí do řádu vstavačotvaré (Orchidales). Jejich název pochází z řeckého slova orchis, které v překladu znamená varle - podle tvaru podzemních hlíz rodu vstavač (Orchis).Tyto rostliny jsou zvláště ceněny pro své krásné květy všech odstínů i barev. Z tropických plodin sem patří ale i hospodářsky významná vanilka (Vanilla). Vstavačovité jsou vytrvalé byliny původem z vlhkých tropických oblastí, kde obývají především stromová patra tropických pralesů. V mírném pásu jsou to zpravidla běžné pozemní rostliny. Některé druhy jsou nezelené a vyživují se saprofyticky (např. hlístník hnízdák, Neottia nidus-avis), 2 druhy jsou dokonce podzemní. Orchideje jsou  jednodomé s oboupohlavnými květy, často mají hlízy nebo oddenky. Květy orchidejí mohou být buď samostatné, ale obvykle to jsou klasovitá, latovitá či hroznovitá květenství. Plodem je obvykle tenkostěnná tobolka, která obsahuje velmi drobná a četná práškovitá semena. Jejich počet může v jednom roce překročit i sto tisíc. Z nich se uchytí a změní v rostlinu jen nepatrné množství. Zvláště tropičtí zástupci mohou být i neobyčejného vzhledu, někdy není poznat rozdíl mezi listy, stonkem a kořeny, jindy jsou „kaktusovitého“ tvaru, nebo jsou vybaveny i měchýřky na chytání živočichů (masožravé rostliny), jindy se jedná o epifyty či liány. Květy jsou jednotlivé nebo v květenstvích, pokud v květenstvích, pak se jedná zpravidla o laty, hrozny, klasy, hlávky či okolíky. Květy jsou často podepřeny listeny, jsou velmi nepravidelné, souměrné, zygomorfní. Semeník je často zkroucený a otáčí tak květ o 180°, proto dolní  pysk (labellum) je ve skutečnosti horní a hovoříme proto o tzv. zdánlivě dolním. Okvětí je vyvinuto, zpravidla 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech, jen vzácně rozlišeny na kalich a korunu, zpravidla volné nebo na bázi srostlé. Dolní (zdánlivě dolní) okvětní lístek vnitřního přeslenu často vytváří pysk (labellum), který je různého tvaru, někdy vzadu s ostruhou. U některých druhů je pysk uprostřed zaškrcený a potom (zdánlivě) dolní část se nazývá epichil a horní část hypochil. Tyčinky jsou 3, ale většinou jsou srostlé s čnělkou v 1 útvar, který se nazývá sloupek (gynostemium. Na přední straně sloupku je mističkovitě prohnutá čnělka s výrůstkem, který se nazývá zobánek (rostellum). Na zobánku jsou 1-2 žlázky, které jsou spojeny stopkovitou nožkou (caudicula) s tzv. brylkou. Brylka je útvar složený ze slepených pylových zrn jednoho prašníku. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je spodní. Plod je zpravidla suchý, vzácně dužnatý, většinou pukavý, vzácně nepukavý, převážně tobolka, vzácně  bobule. Tobolka zpravidla obsahuje velké množství semen, která jsou velmi drobná. Embryo je slabě diferenciované, semena jsou nedokonalá. Rostlina se totiž v počátečním vývoji vyživuje heterotrofně s pomocí určitého druhu houby. Listy jsou někdy nahloučeny na bázi, jindy nikoliv, jsou jednoduché, řapíkaté nebo přisedlé, střídavé (jen vzácně vstřícné nebo v přeslenech), uspořádané spirálně nebo dvouřadě, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, ploché či žlábkovité nebo svinuté, někdy jsou dokonce kožovité nebo dužnaté, kopinaté, podlouhlé až vejčité,  žilnatina souběžná. Zvláště u nezelených saprofytických rostlin jsou listy redukovány na šupiny.  Je známo asi 850 rodů a asi 17000 druhů, které jsou rozšířeny téměř po celém světě, nejvíce v tropech, ale i jiných klimatických pásech. Jedná se jednu z nejpočetnějších čeledí vyšších rostlin.

Zdroj: Wikipedie